Já za sebe můžu říct, že mě nejvíc oslovilo povídání o těch zraněních a přirovnáních rodičů k božským osobám. Už jsem to na Místech zažila před lety a byla to bomba. Mrzí mě teď, že tomu věnoval méně času.
SKVĚLÉ bylo trhaní opony, ale zase – bylo málo času na domyšlení toho, kde jsem vlastně zraněná, co stále ještě stojí mezi mnou a Bohem. I tak jsem si ale stihla poplakat. Moc pěkné bylo taky vzájemné žehnání.
Je možná škoda, že téma těch zranění nebylo v první části přednášky, pak bychom měly víc času to v přestávce produmat.
Ale – to je jen můj pohled, pro ostatní ženy to takto mohlo byt lepší, však jde o působení D.sv. prostřednictvím Marka. Díky Bohu za něj!
Jana Zassiedko