s Helenou Timrovou
aneb: všechny v sobě máme královnu… 🙂
Společně jsme naslouchaly příběhu královny Ester,
sdílely to, co nás na tom příběhu zaujalo,
objevovaly naši vnitřní královnu;
věnovaly čas vzájemnému naslouchání, tančily a radovaly se z našeho společenství.
Na závěr jsme povznesly naše srdce ke společným chválám.
Pár myšlenek z objevování naší vnitřní královny:
- královnou jsem ve svém vnitřním prostoru
- královna vládne, a nedá se ovládat, tj. nežije pod očekáváním druhých
- stojí při sobě
- řídí svůj život tak, jak si přeje
- je sama sebou, nesrovnává se s druhými
- má k sobě sebeúctu
- uvědomuje si vlastní hodnotu, která není závislá na druhých lidech
- hodnotu nalézá v sobě
- mít úctu k sobě je základ; z toho vychází úcta k druhým, k životu, k přírodě i ke všemu, co nás obklopuje
- zodpovídá za vlastní život, za svou vlastní říši… a tím pomáhá druhým správně se vztahovat k sobě
- není zodpovědná za život druhých (mámy,…), ale rozpozná, kde má pomoci
- má snahu zachovat svou vnitřní důstojnost
- viz Ester: byla krásná, originální i prostá
- dozrála do dospělé královny…
- i přes šat kajícnice, smutku, bezmoci se obracela k Bohu, ke svému nitru, kde nalézala klid, soucit i sama se sebou
- princezna má zaslíbení, důstojnost jí udělí princ
- královna není princezna, stojí pevně, neočekává štěstí od prince, je nezávislá na druhých
- „nepřátele“ nenechá přestoupit tu svou vnitřní hranici, nitro… ani ve chvíli, kdy čeká ve frontě, když něco nezvládla, když nestíhá,…
- je si vědoma své důstojnosti dané od Boha
- nalézá v sobě to Boží
- z uvědomění si královny roste nová síla
- někdy se stane, že se královna cítí zraněná, neporozuměná, jako by jí někdo srazil korunu z hlavy…
- královna si s vědomím své důstojnosti znovu nasadí korunu na hlavu
- sama si dává korunu na hlavu
- jsou období, kdy jsem pod nadvládou druhého člověka, situace nebo úkolu…
- když si to královna uvědomí, vrátí se k sobě
- ptá se: co je v mém nitru?
- Jak na to odpovídá mé nitro?
- nechat zranění na těch, kdo zranili a oddělit se od toho (pokud to ale nejde, nebát se říct si o pomoc)
- dokázat zvednout hlavu, korunu, nasadit si ji… získáme nadhled nad situací
- královna hledí z očí do očí, neponižuje se, ani se nepovyšuje
- ví, proč ty věci dělá… ne, že se to od ní očekává
- způsob, jak vidím svou práci, tu práci povyšuje, pokud ji prožívám s královskou důstojností
- královna může pozvat pomocníky
- naštvaný muž vracející se domů z práce… to je jeho situace; nemám zodpovědnost za to, co druhý prožívá, ani za nálady druhých; nepouštět to do sebe, ale jen být, vyslechnout, až to jde
- královna vytváří domov nejdřív v sobě, a pak ho vidí, vytváří pro druhé
- dává druhým možnost, aby byli svobodní
- královna určuje, co je správné
- královna ráda přijímá hosty…
- díky hranicím je to snazší – lidé poznají, co mohou a co ne
- královna stojí ve svém středu, je zde, nepotřebuje se prezentovat
- z utrpení přijímá sílu a růst
- důvěřuje své síle, ale i času hledání
- je nositelkou ochrany pro další ženy – pro vědomí toho, kdo je… stačí její přítomnost
- náš vnitřní svět nemusí být určován tím vnějším
- „tady v kuchyni jsem královna já“ :-), ostatní můžu požádat o pomoc, o spolupráci
- záleží, jak situaci přijmu, jestli v ní budu královna, či ne
- nenechat si ubližovat
- minulost byla takhle, ale teď si korunu nasazuju, a jdu dál
- královna je otevřená i utrpení, nenasazuje si obranné mechanizmy, ale prožije to
- Ester je ve velké bolesti, ale udělá krok, nechá do toho vstoupit Boží přítomnost a nechá ji proměnit
- po hádce se umět přijmout, že jsme to nezvládli
- přijímat se i se slabinami
- Bůh sám nám chce korunu nasadit, my si ji často srážíme
- odpustit samy sobě
- Pomoc: zastavit se, otevřít se, důvěřovat Bohu
- On je král, On vede, já jsem královna, nemusím vést (viz film: Anna a král)
- je to všechno o usilování; nejsme hotové královny
- hledáme, je to pozvání na cestu
Součástí programu byla oslava královny, ve které každá žena postupně dostala královský plášť a nasadila si korunu a ostatní ženy jí provolávaly slávu. Bylo to krásné!!!