12. října 2024 – Hněv a odpuštění

12. října 2024 proběhlo další setkání z cyklu Místa v srdci ženy s karmelitánem Serafimem Smejkalem.

Tématem bylo „Hněv a odpuštění“.

Odpoledne proběhlo jako obvykle: po přivítání jsme se přesunuly do kaple, kde jsme naslouchaly přednášce otce Serafima (viz níže), pak o tématu meditovaly, mohly se zúčastnit přímluvné modlitby nebo svátosti smíření, dát si dobrůtku či kávu a sdílet se ve skupinkách. Kdo ještě mohl zůstat, přešel opět do kaple na mši svatou.

Zde je několik bodů z přednášky…

„Kráčej, ale ne sám“ nebo: „chceš-li dojít daleko, kráčej společně“

  • Hněv
    • kdy jsem se na někoho hněvala?
    • vnímám hněv jako zakázaný?
    • bojím se hněvu druhého?
    • téma potlačeného hněvu: potřebuje se na někoho nasměrovat: buď na sebe, nebo na někoho slabšího, nebo na někoho, před kým se nestydím
    • kam směřuji svůj hněv, když začne plápolat?
    • potřebuji na to externí ucho druhého člověka, doprovázejícího, který mi pomůže přečíst ve mně, co se děje
    • Bůh hněv nezakázal – ptá se, jestli je můj hněv spravedlivý (viz kniha Jonáš)
    • Bůh je dost mocný, aby mě tím provedl; on mě chce vést dál, má obrovskou vizi o mně, nebojí se ničeho v mém životě
    • Bez hněvu k odpuštění nedojdu
    • Neuhášet hněv (tzn. nepotlačovat), ale nesmí být také nekonečný z principu
    • Bez vyřešení není důvěra
    • (ve skupince jsme pak přemýšlely, jak ten hněv ze sebe dostat bezpečně)
  • Odpuštění
    • text Jan 8,1-11 o cizoložné ženě a Ježíšovu přístupu k ní:
    • Ježíš chce proměnit naše srdce ve své
    • farizeové staví mezi člověka a člověka a mezi člověka a Boha hřích, staví ho doprostřed
    • co stavím doprostřed svého života, svých vztahů, já?
    • co je mezi mnou a mnou, mezi mnou a člověkem, mezi mnou a Bohem?
    • Postavím-li do středu hřích, pak ten hřích obžalovává mě i Ježíše i druhého člověka
    • nabývám pak dojem, že zajímám Ježíše méně, než můj skutek, tvrdne mi srdce, zatěžuje mi mysl i srdce
    • když dávám hříchu velkou váhu, je ode mě daleko myšlenka, že je Ježíš můj Spasitel. Mám dojem, že je Soudce.
    • Ježíši, co ty na to, že tenhle druhý člověk hřeší?
    • Ježíš mlčí k lidskému soudu.
    • Řešením je spojení našeho pohledu s Jeho.
    • On píše do našich srdcí: úplně jsem se ti odevzdal, úplně tě miluji, hned a teď. Nepotřebuju pro to, abych tě miloval, aby ses okamžitě změnil
    • Nemusím druhého člověka odsoudit, nikdo to po mně nechce.
    • Můžu rozlišovat, při tom zůstávám otevřený. Když soudím, otevřený nejsem.
    • Ježíš převrací domnění o Bohu Soudci, Mstiteli.
    • sv. Ambrož: „Kde je milosrdenství, tam je Bůh“.
    • Ježíš se sehnul před cizoložnicí uctivě. Když se postavil, byl jí blíž, hleděli si z očí do očí.
    • „Já tě neodsuzuji“… Ježíš je zde pokojný a křehký.
    • Křehkost je učitelka lidství, v ní najdeme vyváženost mezi soudem a soucitem.
    • Oba jsme křehcí, v tom jsme krásní.
    • Nechtít křehkost zazdít. Obranou proti křehkosti je soud, ale pak v nás není světlo, ale zeď.
    • Ježíš zjevuje milujícího Otce skrze svou křehkost.
    • „Jdi, a už nehřeš“ … můžeš vykonat dobro, můžeš znovu, dobře milovat.
    • Odpuštění znamená, že život má opět otevřenou cestu.
    • text Lk 5,17-26 o uzdravení chromého:
    • nechtít kontrolovat, ale mít srdce
    • je to možné, že i ta neprostupná konstrukce a schémata padnou
    • potřebujeme odpuštění k zachování života
    • je na co se těšit, když Pán s námi činí velkou rekonstrukci 🙂
    • kdo jsou ti 4 muži, kteří nesou chromého?
    • Ježíš viděl jejich víru.
    • Možná byl ten ochrnutý ochrnulý nitrem…možná ho ti 4 nesli životem dlouho, odpustili mu asi mnohokrát,
    • obdivujeme vytrvalost lásky těch 4 mužů;
    • víra v moc a lásku Boží, která se chce projevit ke každému člověku;
    • láska rozebrala konstrukci soudů: „jsi přijat těmito čtyřmi lidmi“;
    • odpuštění zjevuje tu pravdu: Bůh miluje každého člověka;
    • je těžké dlouhodobě někoho nést;
    • opětovné nesení – potřebujeme lásku, Ducha svatého;
    • možná je to pro toho druhého člověka jediná šance,
    • zchromlá srdce mohou znovu povyskočit a dojít domů, k Otci.
    • Další 2 texty: Lk 23,39-43 a Jan 21,15-19:
    • „Petře, miluješ mě?“
    • je to o odpuštění sobě, mít se rád
    • když si představím, že mám zdravotní komplikaci, která mi brání fungovat, např. zlomené obě nohy, řeknu si: to nejde. V neodpuštění to také nejde kráčet dál, ale o tu cestu dál jde…
    • V kterém vztahu to nejde a proč?
    • Většinou to funguje tak, že je nejdřív bolest, pak hněv, a pak modlitba za uzdravení.
    • Když ale nastoupí výčitka, je to jiná kategorie, na tu se musí jinak. Výčitka je živena argumentem, který se zdá být spravedlivý. Nechat ho prokvasit ohněm.
    • Mám 2 možnosti: buď chci vyčítat, pak je to jako bych hodila po druhém kámen, anebo chci jít dál, tak kámen pustím na zem.
    • Lotr na kříži: mnohdy nemám čas a možnosti se změnit. Udělat to tedy hned teď :-)…odpustit si.
    • Petr se na sebe hněval tak, že není schopen říct, že miluje. Ježíš ho zve k lásce.
    • On je s celníky; díky tomu společenství s Ježíšem začne člověk se sebou něco dělat.
    • Petře, buď tu se mnou, měj mě rád, i když se na sebe hněváš, skonči s hněvem.
    • Nemám čas oddalovat odpustit si, udělat to hned.
    • Věřím v odpuštění hříchů tady a teď.
    • Jak Bůh jedná s viníkem? Tady a teď, hned miluje.
    • Věřím v odpuštění hříchů? Nebo v nápravu života?
    • Co cítím vůči sobě? Pokoj, vděčnost? Zklamání ze sebe?
    • Lék: pokora a sebepřijetí, vlídnost, odhodlání.
    • Lékem na strach z pádu je opět pokora.
    • Dnes mohu zažít ráj Božího přijetí. Do mého vztahu s 2. člověkem může přijít pokoj.
    • Bože, dej nám pravdivě vidět sebe i 2. člověka. Zachraň nás z neodpuštění.