12. října 2024 proběhlo další setkání z cyklu Místa v srdci ženy s karmelitánem Serafimem Smejkalem.
Tématem bylo „Hněv a odpuštění“.
Odpoledne proběhlo jako obvykle: po přivítání jsme se přesunuly do kaple, kde jsme naslouchaly přednášce otce Serafima (viz níže), pak o tématu meditovaly, mohly se zúčastnit přímluvné modlitby nebo svátosti smíření, dát si dobrůtku či kávu a sdílet se ve skupinkách. Kdo ještě mohl zůstat, přešel opět do kaple na mši svatou.
Zde je několik bodů z přednášky…
„Kráčej, ale ne sám“ nebo: „chceš-li dojít daleko, kráčej společně“
- Hněv
- kdy jsem se na někoho hněvala?
- vnímám hněv jako zakázaný?
- bojím se hněvu druhého?
- téma potlačeného hněvu: potřebuje se na někoho nasměrovat: buď na sebe, nebo na někoho slabšího, nebo na někoho, před kým se nestydím
- kam směřuji svůj hněv, když začne plápolat?
- potřebuji na to externí ucho druhého člověka, doprovázejícího, který mi pomůže přečíst ve mně, co se děje
- Bůh hněv nezakázal – ptá se, jestli je můj hněv spravedlivý (viz kniha Jonáš)
- Bůh je dost mocný, aby mě tím provedl; on mě chce vést dál, má obrovskou vizi o mně, nebojí se ničeho v mém životě
- Bez hněvu k odpuštění nedojdu
- Neuhášet hněv (tzn. nepotlačovat), ale nesmí být také nekonečný z principu
- Bez vyřešení není důvěra
- (ve skupince jsme pak přemýšlely, jak ten hněv ze sebe dostat bezpečně)
- Odpuštění
- text Jan 8,1-11 o cizoložné ženě a Ježíšovu přístupu k ní:
- Ježíš chce proměnit naše srdce ve své
- farizeové staví mezi člověka a člověka a mezi člověka a Boha hřích, staví ho doprostřed
- co stavím doprostřed svého života, svých vztahů, já?
- co je mezi mnou a mnou, mezi mnou a člověkem, mezi mnou a Bohem?
- Postavím-li do středu hřích, pak ten hřích obžalovává mě i Ježíše i druhého člověka
- nabývám pak dojem, že zajímám Ježíše méně, než můj skutek, tvrdne mi srdce, zatěžuje mi mysl i srdce
- když dávám hříchu velkou váhu, je ode mě daleko myšlenka, že je Ježíš můj Spasitel. Mám dojem, že je Soudce.
- Ježíši, co ty na to, že tenhle druhý člověk hřeší?
- Ježíš mlčí k lidskému soudu.
- Řešením je spojení našeho pohledu s Jeho.
- On píše do našich srdcí: úplně jsem se ti odevzdal, úplně tě miluji, hned a teď. Nepotřebuju pro to, abych tě miloval, aby ses okamžitě změnil
- Nemusím druhého člověka odsoudit, nikdo to po mně nechce.
- Můžu rozlišovat, při tom zůstávám otevřený. Když soudím, otevřený nejsem.
- Ježíš převrací domnění o Bohu Soudci, Mstiteli.
- sv. Ambrož: „Kde je milosrdenství, tam je Bůh“.
- Ježíš se sehnul před cizoložnicí uctivě. Když se postavil, byl jí blíž, hleděli si z očí do očí.
- „Já tě neodsuzuji“… Ježíš je zde pokojný a křehký.
- Křehkost je učitelka lidství, v ní najdeme vyváženost mezi soudem a soucitem.
- Oba jsme křehcí, v tom jsme krásní.
- Nechtít křehkost zazdít. Obranou proti křehkosti je soud, ale pak v nás není světlo, ale zeď.
- Ježíš zjevuje milujícího Otce skrze svou křehkost.
- „Jdi, a už nehřeš“ … můžeš vykonat dobro, můžeš znovu, dobře milovat.
- Odpuštění znamená, že život má opět otevřenou cestu.
- text Lk 5,17-26 o uzdravení chromého:
- nechtít kontrolovat, ale mít srdce
- je to možné, že i ta neprostupná konstrukce a schémata padnou
- potřebujeme odpuštění k zachování života
- je na co se těšit, když Pán s námi činí velkou rekonstrukci 🙂
- kdo jsou ti 4 muži, kteří nesou chromého?
- Ježíš viděl jejich víru.
- Možná byl ten ochrnutý ochrnulý nitrem…možná ho ti 4 nesli životem dlouho, odpustili mu asi mnohokrát,
- obdivujeme vytrvalost lásky těch 4 mužů;
- víra v moc a lásku Boží, která se chce projevit ke každému člověku;
- láska rozebrala konstrukci soudů: „jsi přijat těmito čtyřmi lidmi“;
- odpuštění zjevuje tu pravdu: Bůh miluje každého člověka;
- je těžké dlouhodobě někoho nést;
- opětovné nesení – potřebujeme lásku, Ducha svatého;
- možná je to pro toho druhého člověka jediná šance,
- zchromlá srdce mohou znovu povyskočit a dojít domů, k Otci.
- Další 2 texty: Lk 23,39-43 a Jan 21,15-19:
- „Petře, miluješ mě?“
- je to o odpuštění sobě, mít se rád
- když si představím, že mám zdravotní komplikaci, která mi brání fungovat, např. zlomené obě nohy, řeknu si: to nejde. V neodpuštění to také nejde kráčet dál, ale o tu cestu dál jde…
- V kterém vztahu to nejde a proč?
- Většinou to funguje tak, že je nejdřív bolest, pak hněv, a pak modlitba za uzdravení.
- Když ale nastoupí výčitka, je to jiná kategorie, na tu se musí jinak. Výčitka je živena argumentem, který se zdá být spravedlivý. Nechat ho prokvasit ohněm.
- Mám 2 možnosti: buď chci vyčítat, pak je to jako bych hodila po druhém kámen, anebo chci jít dál, tak kámen pustím na zem.
- Lotr na kříži: mnohdy nemám čas a možnosti se změnit. Udělat to tedy hned teď :-)…odpustit si.
- Petr se na sebe hněval tak, že není schopen říct, že miluje. Ježíš ho zve k lásce.
- On je s celníky; díky tomu společenství s Ježíšem začne člověk se sebou něco dělat.
- Petře, buď tu se mnou, měj mě rád, i když se na sebe hněváš, skonči s hněvem.
- Nemám čas oddalovat odpustit si, udělat to hned.
- Věřím v odpuštění hříchů tady a teď.
- Jak Bůh jedná s viníkem? Tady a teď, hned miluje.
- Věřím v odpuštění hříchů? Nebo v nápravu života?
- Co cítím vůči sobě? Pokoj, vděčnost? Zklamání ze sebe?
- Lék: pokora a sebepřijetí, vlídnost, odhodlání.
- Lékem na strach z pádu je opět pokora.
- Dnes mohu zažít ráj Božího přijetí. Do mého vztahu s 2. člověkem může přijít pokoj.
- Bože, dej nám pravdivě vidět sebe i 2. člověka. Zachraň nás z neodpuštění.